MOJE ČAROVÁNÍ SE SLOVAMI
MLADÝ MAFIÁN:
a stačilo na to 50 slov.
Žádal její ruku, ruku políbil a jemu podal ruku .
Je v dobrých rukou…pokud to poroste pod rukou, nikomu nepadne do rukou.
Snažil se mu jít na ruku, vždyť měl být jeho pravá ruka. Ale pocítil, že má volnou ruku , tak na něj vztáhnul ruku.
Teď ho má ruka Páně…
NEMYSLET JEN NA SEBE:
Dali se do sebe, že nemají co na sebe. To nemám od sebe , ani si to nenechám pro sebe, že se pustili do sebe, až jeden zůstal bez sebe a druhý to nenechal u sebe, nýbrž šel do sebe. Udělal to sám od sebe, že to nehodil za sebe, ale vzal na sebe.
Mělo to něco do sebe, být od sebe. Mohl se udělat pro sebe, ale udělal pod sebe.
První přišel k sobě. Nechtěl nic házet za sebe, tolik toho má před sebou. Uviděl ho nad sebou a hned zase byli v sobě. Ani jeden nechtěl být nad sebou, a proto to oba mají za sebou.
ŠKODA KAŽDÉ RÁNY, KTERÁ PADNE VEDLE :
Jednou po ránu, tak to vám mělo ránu. Zrána mu přišel do rány , protože byl první na ráně. No nedal ani ránu, za tu ránu nestál .
Mohl to taky udělat jednou ranou, v tu ránu byl na ráně a padl by do rány. Ale jitřit starou ránu? Znovu si lízat rány nebo to udělat sečnou ranou a zasadit poslední ránu?
To by tomu dalo ránu, jen by to byla tvrdá rána každého Božího rána.
Od rána do večera by bez něj už nedal žádnou ránu.
Vždy je to jako oheň a voda.
Když někomu teče voda do bot, nepomůže mu ani svěcená voda. Jde to s ním postupně víc a víc dolů vodou.
Nějaký čas se ještě nad vodou drží, ale velmi brzo jde pod vodu.
Najednou není nikoho, kdo by mu podal vodu. A nikdo pro něj ani do vody neskočí.
Tím se vlastně nad ním voda definitivně zavře.
Na druhé straně jsou lidé, co zde vtrhli jako velká voda. Dokonale se naučili lovit v kalné vodě a v každé situaci doslova vařit z vody. Všude měli vodu na svůj mlýn.
Nikdo z těchto lidí nemusel být na vodě a teď už jsou za vodou.
Je těžké, přímo nemožné, je zahnat do vody a utopit ve vodě. A uteče ještě mnoho vody, než padnou do vody a půjdou pod vodu. Tak aby byli o chlebě a vodě.
Bohužel, zatím to je jen beznadějné nabírání vody košem. Je to s nimi stejně marné, jako psát do vody.
Zatím obyčejní lidé si zanedlouho nevydělají ani na slanou vodu. Zůstane jim maximálně voda v koleni.
Už jen bezmocně budou cítit, že to je jako nosit vodu do moře.
Proto…pusťme to vše raději k vodě.
DUŠE:
Když jsem šel dělat pohovor na nové pracovní místo, byla ve mně malá duše.
Sympatický majitel mě přivítal se slovy: „Jsem z duše rád, že jste tady“ a otevřel mi svoji duši.
Už z prvních slov jsem cítil, že mi mluví z duše.
Vystudoval zahradní architekturu a upsal jí i svoji duši. Práce jej fascinovala natolik, že někdy mohl i duši vypustit. Stala se mu drogou, byli doslova jedno tělo a jedna duše.
Byl jsem z duše rád, že je takový. Otázky vyvolávalo jen to, že jsem u firmy neviděl živou duši.
Z celé duše se mi líbil, protože bylo cítit, že je duší firmy. Ale až tak do duše jsem mu zase neviděl. Vyprávěním mi znovu otevřel svoji duši.
Do rozbíhající se firmy, přijal dva nové mladé pracovníky, za které by dal duši. U firmy měli vše , co duše ráčí, ale nevážili si toho.
Při objevení bílého prášku v přihrádce firemního auta, v něm byla jen malá duše. Přemýšlel a dlouho chodil jako tělo bez duše. Nakonec padlo rozhodnutí . Promluví jim do duše.
Snad to měl udělat dříve, protože drogy si už mezitím vzaly jejich duše.
Na práci zůstal sám, oba dva chodili, jako by v nich duše spala.
Až do dne, kdy si ďábel přišel pro svoji odměnu a vzal si duši jednoho z nich. Druhý měl duši na jazyku a jen se štěstím nevypustil duši.
Moje duše zajásala, spaste svoje duše. S touto firmou spojím život a stanu se její duší.
Není duše jako duše. Jistě nemůže mít každý duši, jako měl Mirek Dušín.