Svoje kly nám naval zvíře
Foto velkých slonů resty,
doma vydám knihu svoji,
Keňa cílem mojí cesty,
slony se tu jenom rojí.
Já jsem lovec nekrvavý,
kmen si hraje na mordýře,
odevzdá mi foto hlavy,
„svoje kly nám naval zvíře.“
Slona zkrátka pohlídáme,
kde se u něj nervy berou,
na lopatky hbitě dáme,
černoši jej pěkně serou.
Nějak se nám plány mění,
slon je velmi svéhlavý,
ode mě má ocenění,
třem už šlápnul na hlavy.
Ze stromu to fotím klidně,
atmosféra na mě sáhne,
najednou se cítím bídně,
chobotem mě dolů táhne.
Nemám štěstí ve vyhlídkách,
škemrám víc než jasně:
„Píšu doma na Povídkách,
zvlášť kamenné básně. “
„Hybridka, Plyšáček , Keasen,
komenty hutné píšou,
ušetři tu mojí dáseň,
rozmýšlej tou svojí šíšou.“
Chobotnatec z toho tápe,
otazníky v hlavě plynou,
„autor PP“, rychle chápe,
„vyhlédnu si oběť jinou.“